Do všeho jdu po hlavě, a to i do sportu. Aneb jak jsem si udělal díru do hlavy.

I když vypadám jako pasivní hospodský sportovec, věřte tomu nebo ne, tak občas se vrhnu i do aktivního pohybu. A když mi vloni Alex (zakladatel CL Sportu) řekl, že bychom měli udělat desetiboj dvojic, tak v tu chvíli asi ještě netušil, že tento nápad nejen zrealizuji, ale zároveň otestuji na vlastní kůži. A protože dvojice jsou dva, tak mou spolu-obětí byl Nikko. Atletiku v životě nedělal, takže byl naprosto ideální parťák pro tento skvělý nápad.

Na první testovací ročník Desetiboje dvojic jsme se nevydali sami a podařilo se nám naplnit startovní pole několika dalšími podobně šílenými týmy. Zároveň jsme nechali pro ostatní sportovce otevřené všechny disciplíny jako vložené, a tak místo 5 disciplín jsem si jich střihnul rovnou 8 a náš závod získal nejlepší letošní výkon ve skoku vysokém v kategorii mužů. To v překladu znamená, že žádný český závodník letos venku neskočil víc, a to už je co říct. Tím závodníkem světového formátu byl českolipský rodák Josef Adámek z klubu AK Škoda Plzeň a překonal laťku ve výšce 222 (Potřebovali jsme něco, co se bude dobře pamatovat).

Nutno podotknout, že skok vysoký určuje i titulek tohoto příspěvku. Po vzoru mého otce jsem vzal stojan hlavou, hezký přímo na packu a se slovy „Účes za 6 kil v pr…“ jsem na chvíli musel přerušit závod.

Po prohledání několika prastarých lékárniček s nepoužitelným obsahem (Přece si nebudu plýtvat autolékárničku na jedno škrábnutí), jsme hlavu nějak zamotali a samozřejmě jsem pokračoval dál.

V nemocnici už jako štamgast jsem zamířil na svou oblíbenou pohotovost, kde pravidelně zašívají moje skvělé nápady (rozsypaný loket a díra v noze s označením: pacient neví, proč má díru v p. berci). Po rentgenu (protože takovou blbost si prostě musíte vyfotit) jsem dostal dva štychy a mohl jsem se v klidu chystat na druhý den.

Druhý den byl samozřejmě větší problém ve svalové únavě než ve škrábnutí na hlavě, ale to muselo jít stranou. Začínali jsme mou legendární disciplínou – 110 metrů překážek. Je to disciplína, kterou jsem se stal nejen českolipskou legendou, ale i tréninkovou metodikou: „Když to přeskáče Milo, tak to zvládneš taky!“. Proč legenda, to napoví například jedno starší video z Kladna.

Krom poslední překážky jsem to funkčně přeskákal, a dokonce za můj výkon bylo pár bodů. Jedinou nebezpeč… zábavnou disciplínou byl už jen skok o tyči, ale tam i vzhledem ke své váze a několikaleté absenci jakéhokoliv pohybu, jsem podal celkem slušný výkon. Tím pádem už k dalšímu failu nedošlo, závod úspěšně dokončili další týmy a my tak můžeme s chutí plánovat další ročník. Aftermovie k této legendární akci se ještě chystá, ale mohu nalákat alespoň krátkým dramatickým trailerem.

Více informací k Desetiboji dvojic naleznete na webu našeho sportovního spolku CL Sport z. s.